Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie plemene

16. 2. 2009
ObrazekToto plemeno bylo oblíbené hlavně v prvních desetiletích našeho století a dnes prožívá v západní Evropě opět renesanci. V České republice byli flat coated retrievři hodně dlouho téměř neznámí.
Flat coated retriever se používá jako pes lovecký, slepecký, společenský, pes pro tělesně postižené i jako pes hledající drogy. Pro lov a pro ostatní pachové práce má oproti ostatním plemenům retrievera výhodu vysoce výkonného nosu. Na jeho vzniku se podíleli nemalou měrou setři a právě po nich flat coated retrívrovi zbyl vynikající nos, jejich rychlost, tělesný rámec a významnou měrou i elegance v pohybu. Dále mezi předky tohoto plemene patří předchůdci dnešních novofundlandských psů, St. John's labrador a vodní španělé. Je možné, že flat coated retriever má v sobě i krev skotských ovčáků. Po St. John's labradorovi mu zůstala jako všem retrívrům poslušnost, chuť k přinášení a především obrovská oddanost k lidem. Flat coated retriever chce vyhovět a velice snadno se všemu naučí. Obecně platí, že všichni retrievři mají rádi lidi a speciálně děti, ale u flat coated retrievera musíme říci, že děti miluje vášnivě. Jediné negativum u tohoto plemene, se kterým musíme počítat, je pozdější dospívání.
Do České republiky bylo plemeno flat coated retrievera přivezeno poprvé v roce 1990. Prvním zástupcem tohoto plemene u nás byla dvouletá fena Kajta Mimojska, která se do naší republiky dostala přes Rakousko, kde na výstavách dosáhla ohodnocení CACA (tzv. kandidát šampiona Rakouska). Přestože se tato fena narodila v Jugoslávii, je z čistě švýcarských rodičů z chovné stanice Felsbach majitele pana Steinera. Ve Švýcarsku je to velmi významná stanice labradorského, zlatého a flat coated Retrievera. V průběhu roku 1990 prošla tato fena výstavami vždy jako výborná a byla uchovněna. O rok později jsme ji byli u pana Steinera ve Švýcarsku krýt, ale tento vrh se bohužel moc nevyvedl. Z vrhu vzešla jenom jedna fena a dva psi. Fena v jednom roce stáří uhynula na problémy s páteří a rovněž psi byli pro další chov v České republice bezcenní, protože u nás zůstala pouze jedna fena, a to jejich matka.
 Již s mnohem větším úspěchem jsem v roce 1992 Kajtu nakryl v Rakousku psem Swallowsflight Black Xenios. Tento vrh se stal základem dalšího chovu u nás a v aktivním chovu je z něho pět fen. Pro tyto feny jsem přivezl ze Švýcarska psa jménem Hortensius von Axenfels a ten se stal otcem všech štěňat, která jsou potomky výše zmiňovaných fen. V roce 1995 se už objevily první velké problémy s krytím u nás v republice, proto jsme z Dánska dovezli psa jménem Melody Makers Hope of Liberty. Tento pes byl v roce 1996 uchovněn a na výstavách získal mnoho nejvyšších ocenění. Je plnochrupý, HD 0/0 (výborné vyhodnocení rentgenu kyčelních kloubů) a má ob­rovské množství srsti, což pro náš chov potřebujeme. Jací budou jeho potomci, ukáže teprve čas, protože příroda je mocná a genetika nevypočitatelná.
Ing. Jan Kubeš
 
Deset let Flat Coated Retrieverů v Čechách. (ing. František Korda - výňatek ze Zpravodaje 3/2000)
     V minulém čísle našeho Zpravodaje jsme našli pěkné příspěvky k dvacetiletému působení zlatých retrieverů v Čechách od pana Hylmara a zároveň článek k třicátému výročí labradorských retrieverů. Je to k nevíře, jak ten čas letí a jen ztěží registrujeme, že Flat Coated Retrieverům u nás bylo deset let a příští rok k nim přibudou Curlly Coated Retrievři.
    Jak to tedy bylo před těmi deseti lety. To jsme s kolegou ing. Kubešem měli doma labradory i goldeny a rodil se nám v hlavě takový nápad, že bychom mohli mít doma kolekci větší a to jsme ještě netušili, že to budou v budoucnu všechna plemena retrieverů. V té době, v roce 1990 jsme se začali zajímat o toto plemeno a dostali nabídku ze sousedního Rakouska, konkrétně od paní Ingrid Grill, která je nyní významnou chovatelkou FCR v Rakousku a tehdy byla také začátečnicí, na koupi dvouleté feny, která se narodila ve Slovinsku u pana Eržena Stefanii a jmenovala se Kajta Mimojska a dostala ČLP 1/91. My jsme jí však neřekli jinak než Kája. Paní Grill měla doma ještě její sestru, která se jmenovala Kara Mimojska a ta zase položila základy chovu FCR v Rakousku. Stručně řečeno můžeme říci, že chov FCR u nás i v Rakousku začal přibližně ve stejnou dobu a na stejném chovatelském základě.
    První krytí jsme plni dychtivého očekávání uskutečnili ve Švýcarsku u významného chovatele retrieverů, měl doma labradory, goldeny a flaty, nutno podotknout, že všechna tato plemena ve velice kvalitním zastoupení. Ženichem byl anglický pes. Jaké bylo naše zklamání, když po měsíci jsme zjistili, že Kája je jalová. Vynaložené úsilí a samozřejmě i finanční prostředky přišly vniveč. Pro úplnost, v této době jsme oba ještě byli zaměstnanci státních lesů. Ale nevzdali jsme se. Samozřejmě jsme informovali paní Grill a ta se nám zmínila o veterinárním lékaři, panu profesorovi Arbeitrovi z Vídně, který jako významný veterinární gynekolog umí spolehlivě zjistit příčiny neúspěchu a určit další postup. Samozřejmě, že vyšetření u tohoto specialisty nebylo také zadarmo, ale důvěru v něj nás posílil ten fakt, že platbu chtěl poukázat až fena prokazatelně zabřezne. Pan doktor určil nejlepší den a hodinu krytí a jelo se krýt. To bylo v březnu 1992 a byly všude v Alpách sněhové kalamity. Tak že jsme se rozhodli krýt u Vídně holandským psem Swallowflight Black Xenios. Krytí se povedlo, bylo na první pohled zřejmé, že i Kája je spokojená. Netrpělivě jsme očekávali ten den, kdy se narodí štěňátka. A když tento den přišel, a když začala rodit, nebyl to ten poslední problém. Kája vyžadovala, aby po celý porod někdo u ní byl. Seděl u ní kolega Kubeš s MVDr. Blížkem, Kája držela kolegu Kubeše za ruku a rodila. Když se zvedl a odešel, Kája přestala rodit. Ale vše nakonec dopadlo dobře, narodilo se 13 štěňat, ale z toho pouze pět fen. Těchto pět fen se staly pilířem dalšího chovu v ČR. Jmenovaly se Zina, Zita, Zoe, Zoja a Zuzana z Vlčích luk. Zinu a Zoju jsme si nechali a Zita putovala do Lanškrouna do rodiny ing. Zbyňka Šťastného, chovná stanice Pod Kančím vrchem, Zoe do Klece u Lomnice nad Lužnicí k ing. Zdeňkovi Eisertovi, chovná stanice z Kletecké hráze a poslední - Zuzanu si odvezl pan Jan Kofroň z Vesce u Chocerad.
    V roce 1993 se nám podařilo získat již dospělého psa ze švýcarského chovu, ze známé chovné stanice von Axenfels, paní Kubelbeck, která se zabývá též chovem zlatých retrieverů. Byl to Hortensius von Axenfels, po něm Zita a Zina daly i hnědě zbarvená štěňata, ale jen ve dvou vrzích, později již ne. Do chovu zasáhly hnědá fena Líza z Vlčích luk / po Zitě/ pana Karla Jedličky a Naďa pod Kančím vrchem, která je u ing. Kubeše a ing. Kordy. Tyto hnědé feny, ale nikdy již hnědé potomstvo neměly, protože dalším psem, který zasáhl významně do chovu a stále ještě zasahuje je ICh Ch CZ Melody Makers Hope of Liberty (95) z Dánska, který je takzvaně tvrdě černý a do potomstva nepustí jinou barvu než černou. Hopík, jak mu říkáme, se vyznačuje hlavně dlouhou, velice bohatou srstí a velikou chutí aportovat jak na suchu a zvláště pak ve vodě i pod vodou. O rok později jsme dovezli z Francie psa M'Rub A Dub Style of Fundy Bay's of Naiad, který se vyznačuje vysokou elegantní postavou, výbornou mechanikou pohybu, ale nemá typický nevýrazný čelní stop a tak bohatou srst. Ale dal řadu potomků výborných kvalit, z nichž se nejvíce prosadil ICh Ch CZ Ch SK Zimolez z Vlčích luk pana ing. Jiřího Švába a to i v mezinárodni konkurenci. V roce 1999 k nim přibyl pes Black Amandas Jolly, jeho potomci ještě nejsou ve výstavním věku, ale v srsti jsou vesměs po otci. V roce 2000 jsme dovezli z Francie již pětiletou fenu J'Cheer Up For Me of Fundy Bay´s Naiad, která dala doposud jedny štěňata velice dobré kvality.
 
    Nemohu zapomenout se zmínit o dyspalsii kyčelních kloubů u jedinců chovaných v našem klubu  a jejichž výsledky jsou z převážné většiny (téměř stoprocent) negativní. Proto je nutné mít stále na paměti a vyvarovat se zejména nepromyšleným importům, krytí tzv. blízkou příbuzenskou plemenitbou (myšleno zvláště bratr x sestra, otec x dcera, syn x matka  apod.), abychom dosavadní úspěšné úsilí v tomto směru nepokazili. V sousedním Rakousku, ač jejich chov začal na stejném základě jako u nás mají v tomto směru značné problémy.
 
    V současné době registrujeme v naší sekci 11 chovných psů a 36 chovných fen. V Retriever  klubu v roce 2000 byli 4 psi a 5 fen. A je s potěšením, že je o tyto "černé frajery" stále větší zájem, že se prosazují i na loveckých zkouškách různých typů a potom, že od lidí z praxe je na ně slyšet samá chvála.
 ing. František Korda - výňatek ze Zpravodaje 3/2000
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář